Jako malá holka jsem chtěla být paní učitelkou. Proto, po vychození základní školy v Žiželicích, následovalo studium na gymnáziu v Kolíně. Jenže v „89“ přišla revoluce, rodiče začaly podnikat v zemědělství, já přehodnotila cíle a místo na „peďák“ zamířila na ekonomickou fakultu do Ostravy. Studium ekonomie nebylo úplně to pravé ořechové a já, zřejmě z mladické nerozvážnosti, studium vzdala. 

Život pak přinesl různá zaměstnání a také rodinu. S dětmi jsem objevila kouzlo skautingu. V Chlumci nad Cidlinou jsem ve skautském středisku Černého havrana vedla koedukovaný oddíl Stopaři. A protože skautským vedoucím nemůže být každý, koho to zrovna napadne, prošla jsem úplným skautským vzděláním. 

Čekatelský dekret jsem si přivezla z čekatelského kurzu Arbor Vitae v roce 2014. Vůdcovskou zkoušku a vůdcovský slib jsem složila na vůdcovském lesním kurzu Polojasno v roce 2015. Od té doby mám také akreditaci MŠMT k pořádání letních táborů a samozřejmě i kvalifikaci zdravotníka zotavovacích akcí – bez té není vůdcovská zkouška možná. Od roku 2019 mohu na krku nosit šedý šátek, tuto výsadu mají pouze absolventi lesních škol, tou mojí je LŠ Protos. Ve skautu lze ještě získat různé OČK – odborné činovnické kvalifikace nebo instruktorskou zkoušku, která opravňuje k pořádání vzdělávacích akcí. Oboje ale musí počkat až dostuduji VŠ. 

Pobyt mezi všemi těmi mladými a vzdělanými lidmi mne „nakopl“ k rozhodnutí doplnit si vzdělání, které jsem tak hloupě vzdala. Když všechno půjde tak jako dosud, bude příští rok k mému jménu patřit titul Bc. a doma v deskách ležet diplom z České zemědělské univerzity, Fakulty lesnické a dřevařské, obor Ekonomie a řízení lesního hospodářství. Výběr oboru není náhodný, ráda bych ještě absolvovala kurz Lesní pedagogiky, jehož podmínkou je vlastnit les nebo mít lesnické vzdělání. Tak to snad klapne, protože les nemám. 

Za to mám Dědečkovo arboretum. A zde se plní dětský sen, který se v průběhu let změnil z učitelky na lektora – organizátora volnočasových aktivit se zaměřením na přírodu a enviromentální výchovu. I pro tuto profesi se doma najde nějaký „ten papír“ dokládající kvalifikaci. Ale hlavně mi dorostli parťáci, syn Jarda – Čenda a dcera Lída – Veverka. Oba zatím studují, ale už jsou platnými členy týmu. Při akcích uplatňují znalosti a dovednosti, které už stihly za život posbírat. A není jich málo. 

Jára je náš sporťák. Studuje SŠ Vizuální tvorby, obor Branding design v Hradci Králové. Líbí se vám plakáty nebo náš web? Všechen propagační materiál Dědečkova arboreta je jeho práce. Z volnočasových zájmů se v Dědečkově arboretu hodí jeho záliba v lezení po umělých stěnách i certifikát na vázání nízkých lanových překážek. Během letošního roku pravděpodobně přibude i absolvování akreditovaného kurzu vodní turistiky do WWII a kvalifikace zdravotníka zotavovacích akcí.  Zúročí se i praxe oddíláka z táborů PS Táborník nebo znalosti z rádcovského kurzu Filia a z vodáckého čekatelského kurzu ČLK Seals. Zde je Jarda nejen úspěšným absolventem, ale již třetí rok také členem instruktorského týmu.

Lída je náš přírodovědec a výtvarník. Studuje na České lesnické akademii v Trutnově, obor Ekologie a životní prostředí. V Trutnově také pokračuje ve studiu výtvarného oboru v ZUŠ. I ona „sbírá“ skautské kvalifikace. Dokud nebyla přes týden na internátu, podílela se na vedení skautské družiny Soviček. Je absolventkou kormidelnického a rádcovského kurzu KRK a letos jistě úspěšně absolvuje ČLK Seals. 

Tým Dědečkova arboreta doplňují Lídiny kamarádky. Anežka Ulrichová je naší skautskou sestrou, studuje na Střední zemědělské škole v Kostelci nad Orlicí, obor Agropodnikání. I ona se podílela na vedení skautské družiny, dokud nebyla na intru. Je absolventkou rádcovského kurzu Alkyone. Nela Kličková je Lídina kamarádka a spolužačka ze ZŠ. Jediná nám ruší skautskou linku.😊 Nicméně i ona má k dětem blízko. Rozhodla se jít ve stopách babičky a mamky a připravuje se v Nové Pace na Střední odborné škole pedagogické, v oboru Předškolní a mimoškolní pedagogiky  na povolání učitelky v mateřské školce.

Také nesmíme zapomenout na našeho „školníka“, mého manžela Václava Šandu – Puštíka, mezi jeho záliby patří modelářství, což se doma projevuje vzrůstajícím počtem dřevěných kajaků. V Dědečkově arboretu má na starosti takové ty údržbářské věci.

A proč jsme rekultivované skládce, kterou po revoluci Mikulíkovi koupili a všichni ji znají pod jménem Mečínek, dali název Dědečkovo arboretum?

Protože jsme tím chtěli vzdát hold dědovi p. Mikulíkovi, neb nás všechny přivedl k lásce k přírodě. A arboretum to je, protože tam vzniká sbírka dřevin. Zatím jsou to takoví prckové, ale směs už je to pestrá. A než vyrostou v majestátní velikány, tak tam budeme „blbnout“ třeba právě s vašimi dětmi nebo vnoučaty. Zatím máme v plánu občas nějakou sobotní akci a o prázdninách příměstský tábor.